Robert Koblížek

Prvně abych se představil. Jmenuji se Robert Koblížek. Mám milující a svědomitou ženu a rozpustilé děti. Pracuji v organizaci osobní dopravy, kde zavádím nové postupy a snažím se o jejich přínosu přesvědčit ostatní. Vůbec rád vymýšlím nové věci - jak dělat něco jinak. Na část úvazku taky dělám do počítačů, alarmů, apod. Můj původní obor a zároveň záliba je elektronika. Baví mě poznávat nové věci.

Škrovád a potažmo Slatiňany mám rád a našel jsem tu domov. Ačkoliv pocházím z jiné části východních Čech a během života jsem se často stěhoval, tak doufám, že odsud se už nebudu muset stěhovat. Poznal jsem ve Slatiňanech a okolí mnoho příjemných a upřímných lidí, je zde pěkné prostředí a jsem rád, že právě zde mohu vychovávat naše děti.

Co že do voleb?
Často jsem byl kritický k věcem kolem sebe. Ne, že bychom se v naší zemi neměli velmi dobře, ale pořád je co zlepšovat. Nějakou dobu mi trvalo přijít na to, že má-li se něco změnit, tak na to nestačí jen nadávat. Nakonec jsem objevil na různých úrovních i dost ochotných politiků, kteří člověka vyslechli a někdy i vyhověli. Ale stále jsou věci, které by měly jít, ale podle nich nejdou. Takže budu-li mít příležitost, tak to zkusím sám:

  1. Určitě bych neúnavně povzbuzoval v komunikaci zdola nahoru a opačně.
    Myslím, že v komunikaci máme v naší zemi velké rezervy. Je to z velké části jistě dědictví minulosti, že se bojíme ozvat, abychom nedostali přes prsty. On to občas i někdo na nás zkouší. Ale tím nás pak snadněji někdo může ovládat. Oblíbené nadávání "u piva" ničemu nepomůže, naopak se akorát zbytečně nasíráme. Samozřejmě někdo se neozve z pohodlnosti či z alibismu. Tak ty bych rád přesvědčil, že si pak ale nemají nač stěžovat.
  2. Chtěl bych, abychom se nemuseli stydět předat prostředí, kde žijeme, další generaci.
    Nebudeme tu věčně a určitě si nemyslím, že po nás potopa. Toto místo jseme převzali po stovkách generací poměrně zachovalé a byl bych rád, abych nebyl v generaci, která ho vybydlí, ale aby mohlo být domovem pro další stovky generací.
    A vůbec: Země je nepatrný bod plný života uprostřed obrovského mrazivého vesmíru. A kdo trochu cestoval, jistě potvrdí, že ani v rámci Země není naše rostlinná a živočišná bohatost vůbec samozřejmá. Na Zemi je mnohem víc pouští a stepí a tunder či nehostinných křovinatých lesů. O důvod víc to tu nezničit.

 

A proč přes Sedmu? Protože styl jejich práce nejvíce odpovídá mému pojetí politiky: Komunikují, vysvětlují, nescházejí se jen před volbami a řeší i věci, které se netýkají jen jich samých. Takovou otevřenost jsem tu zatím jinde neviděl.
 

Ing. Robert Koblížek

 

Mluviti stříbro. Mlčeti zlato.
Kdo zlato má, mlčet si může.
Kdo však si přál, abys jak stařec třaslavý
jen potají a tiše proklínal bezpráví?
Neboť - mlčíš-li vždy a všude
vše ještě horší bude.
Nespatříš ani záblesk práva,
o kterém se ti zdává.
A pro toho, kdo jako ty nekoná a mlčí 
jen
pro toho svět zůstat může nezměněn.
Kdo nepozdvihne hlas,
ten mlčí na souhlas.

(Herman van Veen)